Funkcionalismus

Funkcionalismus je primárně definován vyjádřením amerického architekta Louisse Sullivana z roku 1896: „Forma následuje funkci“.

Více než stylem je funkcionalismus přístupem k architektuře a designu. Základy funkcionalismu byly položeny již římským architektem Vitruviem, znovu objevován byl během Renesance a rovněž jej lze najít například v díle Gottfrieda Sempera. Moderní architekti a designeři propojovali funkcionalismus s racionalismem, přičemž hledali řešení univerzálního designu raději než designu spojeného s uměním. V Desavě v Německu bylo učení Bauhausu  založeno na experimentování s materiály, jakými byly například kov, sklo, ocel, za účelem vytvoření funkčního nábytku a staveb. Funkcionalistický nábytek se vyznačuje svou moderností, svou jednoduchostí a prostými geometrickými tvary. Designeři začali pracovat u nábytku velmi často s kvalitním dřevem, s kovem a s ohýbanými ocelovými trubkami, které umožňovaly a dodnes umožňují velmi pohodlné užití. Stejně tak se často začala u sedacího nábytku používat kůže, která působivě kontrastovala s kovovými ohýbanými trubkami v kombinaci s kvalitním dřevem, popřípadě dřevěnými překližkami.