Dýhovaný nábytek Oble

Všichni si ho pamatujeme. Dýhovaný nábytek, který nebyl ani tak doménou, jako nutnou výbavou každé domácnosti šedého komunismu. Každá komoda či stůl s charakteristicky lesklým povrchem nám kdysi zhmotňovaly těžkou a zoufale nestylovou dobu, v níž bylo zakázáno vynikat. Ostatně, často se v nich skrývaly oprané nátělníky našich otců.

Není proto divu, že dýha byla to první, co jsme po pádu železné opony běželi prodat. Starý nábytek jsme s opovržením vyhazovali na skládkách a v domnění, že tím jdeme vstříc trendu a modernitě, jsme blaženě montovali nové skládačky a kostry skříní severského obchodníka, který zaplavil svět.

Nejeden z nás dnes skoro třicet let poté, lituje svého počínání. Vinit za příkoří a zla studené války nebohý kus nábytku bylo při nejmenším nefér. Proto se zrodil nápad a vzniklo Oble, kde se rozhodli historickou zbrklost trochu odčinit, vzít na milost dýhované kousky, očistit je a s nimi nabídnout světu jejich letité fascinující příběhy.

Špatná zpráva je, že nábytku už se nepohledá tolik. Ta dobrá, že příběhy toho zachovalého jsou nekonečné.